flirtovani a seznamovani pro 13-18

Francouzská revoluce Úspěch americké revoluce posloužil jako inspirace francouzskému lidu, stále trpícímu pod vlivem tyranie, které na ně naložil Král Slunce Ludvík XIV.,jenž vládl jako absolutní panovník po 72 léta.Nynější král Ludvík XVI.nebyl tak krutým tyranem, ale bezstarostným a líným monarchou. Měl sice plno dobrých úmyslů,byl však slabým a nevýkonným panovníkem. Jeho manželka, královna Marie Antoinetta,byla dcerou rakouské císařovny Marie Terezie.Zabývala se nicotnostmi jako tancem, hraním, pořádáním bohatých hostin a rozhazovala peníze, jak to jenom šlo. Francouzi neměli Rakousko v lásce a nemilovali ani ji.Bezmezné utrácení „ Madame Deficit“,jak jí přezdívali, způsobovalo jejich vlastní chudobu a bylo hořkou pilulkou.To, že byl francouzský lid chudý, se nedalo popřít.Polovinu běžného denního příjmu venkovana stál krajíc chleba. Druhá polovina připadla na daně. Zatímco venkované byli zdanění až k hladovění,šlechta a duchovenstvo neplatili daně vůbec žádné! Král s královnou vyprazdňovali královskou pokladnici tak rychle,jak se naplňovala, a tak se Ludvík XVI. Rozhodl požádat i šlechtu a duchovenstvo,aby daně platili.Ti ovšem odmítli,protože konec konců nikdy předtím daně neplatili.Ludvík pak svolal shromáždění generálních stavů (první takové shromáždění po více než 150 letech) v naději,že se dohodnou na plánu,jak z království vymačkat co nejvíc daní.Francouzský parlament byl rozdělen do tří skupin, jimž se říkalo stavy.První stavem bylo duchovenstvo, šlechta tvořila druhý stav a do třetího stavu se započítával zbytek – obchodníci, řemeslníci s nimi i venkované.Tři stavy se obvykle scházely odděleně a každý stav odevzdával jeden hlas k danému problému.Za normálního běhu okolností býval třetí stav vždycky přehlasován ostatními dvěma. Nyní se třetí stav sám prohlásil za „Národní shromáždění“ a trval na šesti stech delegátech ve skupinách a na tom,že budou mít každý svůj vlastní hlas.Protože se setkali s nebezpečným odporem krále sešli se tajně na tenisovém dvorci.Tam přísahali že se nerozejdou,doku nevytvoří ústavu.Po celém francouzském venkově narůstal neklid.Vysoké ceny a nedostatek způsobovaly bouře a hlasité protesty.Krále to znepokojilo a svolal vojsko pro svou vlastní ochranu a aby zabránil povstání.Avšak přítomnost vojenských oddílů v ulicích Paříže jenom posloužila k provokaci davů.Rozšířila se zvěst,že ve starodávném vězení a symbolu tyranovy pěsti Bastile jsou zbraně.14.července 1789 zaútočil na Bastilu dav. To znamenalo počátek francouzské revoluce a dnes se tento den oslavuje jako Den Bastily.Národní shromáždění se chopilo příležitosti a sepsalo Prohlášení lidských a občanských práv a novou ústavu.Převzalo vládu v Paříži,pořídilo se vlastní vlajku a organizovalo milice – Národní gardu,kterou vedl nedávný americké revoluce markýz de Lafayette.Když se zpráva o převratu rozšířila,začaly se jednotky národní gardy vytvářet po celé zemi.Král už nic neovládal.Král s královnou odpočívali ve svém paláci ve Versailles za Paříží a o vzniklou situaci se nestarali.Královna prohodila pár pohrdavých poznámek o „pařížské chátře“ a zesměšnila novou vlajku.Pak se ale jednoho dne probudily pařížské ženy a zjistily že není chleba a nedá se koupit za žádnou cenu.Táhlo jich šest tisíc a za nimi se nashromáždilo na dvacet tisíc a za nimi se nashromáždilo na dvacet tisíc mužů a všichni šli přes třicet kilometrů do Versilles.Tam vpadli do paláce a dožadovali se chleba.Zmocnili se královské rodiny a odvezli je do Paříže. V roce 1792 se královská rodina pokusila uprchnout ze země,byli však chyceni a znovu drženi jako vězni. Některé země pohrozily Národním shromáždění válkou,jestliže nebudou král s královnou ochráněni.Shromáždění odpovědělo tím,že samo vyhlásilo válku.Koalice zemí zahrnující Rakousko,Prusko,Anglii,Rusko,Holandsko a Španělsko napadla Francii s úmyslem srazit revoluci a znovu nastolit francouzskou monarchii.Král byl obviněn z velezrady a sťat. Brzy šla na popraviště i královna. Revolucionáři začali nyní bojovat mezi sebou.Do popředí se dostala extrémní frakce Výbor veřejného blaha.Vedeni Maximilienem Robespierrem chtěli „chránit Francii před jejími Vnitřními i vnějšími nepřáteli“ Volali po smrti všech kontrarevolucionářů, aristokratů, kněží a podezřelých.Ve jménu slávy revoluce sestavila lůza své vlastní revoluční tribunály a začala s popravami.Vláda teroru s Robespierrem, Georgesem Dantonem a Jeanem Maratem u kormidla trvala šest měsíců. Když ostří gilotiny stále padalo dolů, provolávaly davy slávu. Krvežíznivost a ctižádostivé konflikty rychle uvrhly novou vládu do zmatku.Všude vládla podezíravost, nikdo nebyl bezpečný před popravčími.Marat byl zavražděn ve své vaně Charlottou Cordayovou, venkovskou dívkou, která chtěla učinit konec násilí.Robespierre byl na jaře 1794 úspěšný s popravou Dantona, ale v létě šel pod gilotinu sám.Toho dne skončil teror a „celá Paříž tančila radostí“.Za tu strašlivou dobu ztratila více než 250 000 lidských životů.